Sádrokarton je populární stavební materiál. V domácnostech se objevuje stále častěji, a to v různých podobách. Umožňuje snadné snížení stropů, odhlučnění místností, změnu prostorových dispozic a úpravu nepěkných zdí. Nenechte se však zmýlit tím, že rovný povrch vymalujete bez sebemenších problémů. Může se vám stát, že ani po několika nátěrech nebude jednotný a objeví se vám na něm fleky. Anebo barva nebude dostatečně krýt… Co s tím?
První chyba může nastat již v momentě, kdy sádrokartonové příčky montujete. Nezapomeňte důkladně zatmelit a vybrousit spoje. Zároveň dostatečně překryjte papírové pásky, protože po provedení nátěru bude vidět i sebemenší nedostatek.
K častým chybám patří nevzhledné rýhy po broušení. Zbavíte se jich tak, že je vybrousíte dohladka smirkovým papírem s největší hustotou zrn. Hlubší rýhy musíte zarovnat tmelem, který pak zabrousíte. Zaměřte se na plochy v okolí oken a svítidel – právě na tyto místa dopadá nejvíce světla a jsou tak vidět i menší nedostatky. Malířské práce mohou započít až po důkladné vizuální kontrole povrchu!
Nátěry sádrokartonu s různou strukturou povrchu lze vyřešit pomocí penetračního nátěru, který zamezí nežádoucímu efektu – nevytvoří jednolitou vrstvu připomínající sklo. Penetrační nátěr nechte pořádně zaschnout.
Dejte si pozor na akrylátové tmely – přestože výrobci uvádí, že je lze přetřít barvou, může dojít k praskání nebo ztmavení. Řešením je penetrace nebo základní akrylátová barva, na kterou další vrstva lépe chytne.
Častým nešvarem je míchání barev různého typu. Ať už se rozhodnete pro akrylátové nebo vápenné barvy, vždy míchejte pouze stejné typy. V případě tmavších odstínů počítejte s nutností několika vrstev. Po penetračním nátěru následuje druhá vrstva zředěná s penetrací (v poměru 1:30) a poté minimálně další dva nátěry.
