Dá se říci, že jídlo, zejména to dobré, je alfou i omegou našich životů. Ačkoli se to tak nemusí zdát, celé naše počínání se točí kolem něj. Vždyť si jenom uvědomme, kolik českých přísloví (v nichž je údajně skrytá lidová moudrost národa) hovoří o tom, kolik toho sníst, jak jíst, jak se chová ten, kdo nejí, a ten, kdo jí moc atd. Většina z nás navíc nejí jenom proto, aby žila, ale pro to, že nám to činí potěšení. Vybírat z nejrůznějších pochutin, jejich kombinacemi dosahovat zase dalších, ještě neobvyklejších chutí, to vše a ještě mnohé jiné činí z jídla oblíbenou kratochvíli. A od lásky k jídlu už je jenom kousek k lásce k vaření. O tom, že se tato aktivita odehrává v kuchyních není třeba příliš dlouho mluvit, neboť kuchyňské linky jsou pro každého kuchaře místem, kde tráví dlouhé hodiny příprav.
Chcete-li smysluplně trávit čas, uplatnit svou fantazii i smysl pro estetiku, rozvíjet své smysly, potěšit sebe i své blízké a ještě ke všemu si dobře pochutnat, pak je pro vás vaření tím pravým koníčkem. Je jedno, kolik vám je, jakého jste pohlaví a kolik máte za sebou kuchařských zkušeností. Kulinářské umění je totiž o chuti něco dělat, o trpělivosti, pokoře a fantazii. Samozřejmě i tady hraje svou roli nadání, ale to neznamená hodit hned po prvním neúspěchu flintu do žita. Kdybychom se všichni lehce vzdávali, tak bychom to asi příliš daleko nedotáhli. I z toho důvodu je vaření skvostem, který má jednoznačně ukázat, kde a kdo má chuť vařit.
Každý kuchař alespoň jednou za život uvařil něco, co se nedalo jíst. A kdo tvrdí, že to není pravda, tak lže. A až vám bude nejhůř, vzpomeňte si na slova z kreslené pohádky Ratatouille: „Vařit může každý.“ A to platí i pro vás. Chce to jen se postavit k rozpálené troubě a začít kuchtit právě to, na co máte chuť. Není důležité být hned napoprvé mistrem kuchyně, ale klidně si užívejte jídla přesně v takových porcích, které vás uspokoj. Nebýt jídla, asi bychom mohli ztratit tolik ceněnou chuť k životu.
