Chlad si hledá nejkratší cestu místy, která mu kladou nejmenší odpor. Jestliže zateplíte obvodové stěny, začne do místností pronikat okny, které se staly nejslabším článkem fasády a mohou ohrozit náš interiér. Jednoznačným ukazatelem jsou jejich zarosená skla, nebo dokonce námraza, vodní páry z teplého vzduchu v místnosti se srážejí na vnitřní straně oken. Vyměníte-li okna za nová s izolačním zasklením, chlad si najde další nejslabší článek, tentokrát to budou okenní překlady, parapety nebo ostění. Kolem oken totiž zdivo klade odpor chladu a mrazu jen v tloušťce okenního rámu. Této cestičce, kudy chlad snadno proniká dovnitř, se říká tepelný most. Povrchovou kondenzaci z omítky nesetřete tak snadno jako ze skla, na navlhlém zdivu se tedy začne v místě tepelného mostu vytvářet plíseň. Na okna samozřejmě patří i žaluzie, takže vám pomohou i žaluzie Ostrava.
ZPŮSOBY ZATEPLENÍ
Chlad proniká nezateplenou obvodovou zdí v místech tzv. tepelných mostů – v místech napojení stropů a stěn, na okenních překladech kolem rámů oken. Stěny zateplené z vnější strany nemusí mít žádné tepelné mosty, pokud se izolace protáhne až k rámům oken, všimněte si izolace kolem nadokenního překladu. Právě tady je jedno z nejvíce choulostivých míst na celé fasádě. Z běžných systémů vnějšího zateplení pro rekonstrukce většinou nepřipadá v úvahu sendvičové zdivo (složené z nosného zdiva, izolace a přizdívky), kterým by obvodová stěna příliš zmohutněla.
Při provětrávaném zateplovacím systému se desky izolace kladou mezi nosné držáky nebo profily, na které se připevňují obklady. Mezi tepelnou izolací a obkladem zůstává vzduchová mezera, důležitá k provětrávání vlhkosti procházející zdivem a tepelnou izolací z interiéru, takže pomohou inspirace do domu, abychom se mohli nechat někdo inspirovat. Tento systém není vhodný pro domy, u nichž se pro historickou či architektonickou hodnotu nesmí změnit původní vzhled fasády, při zásadní přestavbě je však možný, a nezbytný je hlavně v případech, kdy obklad fasády tvoří neprodyšný materiál s vysokým di-fúzním odporem (kov, sklo apod.). Při dodatečném zateplování starých domů se využívá nejčastěji kontaktní zateplovací systém. Tepelná izolace je pomocí tmelů a hmoždinek přímo spojena se stávajícím zdivem a novou omítkou. Jako kontaktní tepelná izolace se využívá nejčastěji stabilizovaný polystyren, styropur nebo desky z minerálních či skleněných vláken. Před zahájením zateplovacích prací musí být dokončena výměna oken, ze zdiva odstraněna stará omítka a veškeré nečistoty, případné nerovnosti se opraví maltou. Desky se lepí speciálním tmelem (většinou po celé ploše desky), a ukotvují talířovými hmoždinkami v pravidelných rozestupech. Na izolaci se nanáší krycí vrstva s výztužnou sítí, a nakonec omítka. Přesnou skladbu všech vrstev a nezbytný postup práce určují až návody pro konkrétní výrobky. Ve všech případech je však třeba velmi pečlivá a odborná práce, nikdy by se neměly kombinovat dva nebo více výrobků různých firem a systémů. Účinné systémy zateplení, kdy se zdivo doplní tepelnou izolací a přizdívkou, není možné vždy použít: u starších objektů by dodatečná tepelná izolace příliš zvětšila šířku obvodového zdiva a změna proporcí by narušila estetický (nebo historický) vzhled budovy – okna jsou pak doslova utopená v hloubce otvorů. V takových případech se využívají speciální tepelněizolační omítky: přes nástřik se na zdivo nahazuje omítka s perlitem nebo s polystyrénovým granulátem, teprve na ní se provádí další vrstvy: vyrovnávací stěrka a většinou silikátový základ, silikátová omítka a nakonec prodyšné nátěry fasád. Tyto omítky mívají vhodné vlastnosti díky pojivu napřílklad na bázi vodného roztoku křemičitanu draselného. Někteří odborníci se sice domnívají, že efekt zateplení je velmi malý vzhledem ke značně navýšené ceně omítky, ale každé vylepšení má smysl když ne z hlediska výrazných úspor při vytápění, tak alespoň kvůli lepší ochraně nosného obvodového zdiva.
Zdroj : www.zivotnistyl.cz
